Rozvod obecně

K rozvodu manželství dojde na základě pravomocného rozhodnutí soudu, přičemž soud musí konstatovat, že nastal rozvrat manželství, což znamená, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno.

Jednodušeji řečeno, manželství již neplní svou roli. Manželé spolu nežijí po intimní stránce, společně nehospodaří - nevedou společnou domácnost, každý si obstarává sám své potřeby, komunikace se omezí na nutné minimum, každý si tzv. po svém tráví svůj volný čas. A tento rozvrat je nakolik vážný a zásadní, že se nedá předpokládat, že by se manželská situace dala zvrátit a ještě nějakým způsobem napravit opět ve funkční manželství.

To, jakým způsobem samotný rozvod manželství bude probíhat a v jakém rozsahu se bude manželská situace rozebírat u soudu je dáno tím, zda jde o společnou vůli manželů se rozvést, zda obě strany s rozvodem souhlasí a jsou schopny se domluvit na dalších věcech s rozvodem souvisejících. V případě společné vůle se jedná o rozvod nesporný, který je rychlejší a mnohem méně zatěžující, neboť soud nezkoumá příčiny rozvratu manželství. Pokud společná vůle není, jedna ze stran s rozvodem nesouhlasí, popř. nejsou splněny další podmínky pro nesporný rozvod, jedná se o rozvod sporný. Tento typ rozvodu je jak po stránce časové, tak po stránce psychické mnohem náročnější, neboť soud musí zkoumat příčiny rozvratu manželství, musí zjišťovat, co konkrétně způsobilo nemožnost manželů dále setrvávat v manželském svazku.

Rozvod je v mnoha případech pro zúčastněné strany hořkou zkušeností, ne vždy tomu však musí být. Vše závisí zejména na schopnosti vzájemné komunikace, schopnosti vzájemného kompromisu, popř. pomoci zkušeného advokáta. Blíže k rozvodu nesporném a k rozvodu sporném v následujících příspěvcích.

V případě, že se má jednat o rozvod manželství, kdy manželé mají společné nezletilé děti, je rozvod (ať už má jít o rozvod nesporný či rozvod sporný) možný až poté, kdy opatrovnický soud rozhodne ve věcech nezletilých dětí v samostatném tzv. opatrovnickém řízení.  

 Řízení ve věcech nezletilých dětí, tři formy péče o dítě

Rozvádí-li se rodiče nezletilého dítěte, je možné zahájit rozvodové řízení až poté, kdy je pravomocně rozhodnuto opatrovnickým soudem ve věcech nezletilých dětí. Tedy až poté, co je pravomocně upraveno, jak bude probíhat péče o nezletilé dítě a jak bude zajištěna jeho výživa.

Opatrovnickým soudem nezletilého dítěte je okresní soud, v jehož obvodu má dítě bydliště. Nezletilé dítě je v řízení zastupováno opatrovníkem, který je mu ustanoven a jehož povinností je hájit zájmy a potřeby dítěte.

V řízení před opatrovnickým soudem se řeší forma péče o dítě, přičemž existuji tři možné formy péče o nezletilé dítě:

• Svěření do výlučné péče jednoho z rodičů

Dítě trvale bydlí u toho rodiče, kterému bylo dítě svěřeno do výlučné péče a druhému rodiči je umožněn pravidelný styk s dítětem a současně mu je stanovena povinnost hradit na dítě pravidelné výživné. Rodiči, kterému nebylo svěřeno nezletilé dítě do péče, je však zachována jeho rodičovská odpovědnost v plném rozsahu, jinými slovy stále má právo, resp. povinnost se podílet na jeho výchově a na zdravém a úspěšném vývoji.

• Střídavá péče

Dítě je ponecháno v péči obou rodičů, kteří se v této péči pravidelně střídají. Je stanovený pravidelný interval, např. jeden týden nebo dva týdny a dítě pobývá střídavě stanovenou dobu u jednoho z rodičů. Rodiče zpravidla nehradí na dítě výživné, neboť se předpokládá, že rodiče budou po dobu péče vykonávat výživu dítěte ve stejném rozsahu. Tato forma je zejména v posledních letech velmi diskutována. Na jednu stranu se může tato forma jevit jako velmi náročná na logistiku, vzájemnou komunikaci rodičů ale i na samotnou psychiku nezletilého dítěte, na druhou stranu je takto zachováno nejen právo obou rodičů vykonávat rodičovskou odpovědnost ve stejném rozsahu, ale může být takto zachován zejména nejlepší zájem dítěte, aby se na jeho péči a výchově podíleli ve stejném rozsahu príávě oba rodiče.

• Společná péče

Specifikem této formy je to, že rodiče nadále vykonávají společně péči o dítě. Nejedná se o příliš častou formu, neboť se vyžaduje, aby zejména rodiče spolu byli schopni dobře komunikovat a nadále spolu zůstali žít nejlépe ve stejném domě. Soud o této formě péče rozhodne jen pokud je to v nejlepším zájmu dítěte a pokud s touto formou oba rodiče souhlasí.

Obecně lze shrnout, že soud se vždy zabývá tím, zda jsou rodiče schopni se na formě péče dohodnout, pokud tomu tak je a současně je tato dohoda rodičů v zájmu dítěte, tak soud dohodu schválí a rozhodne dle vůle rodičů. Pokud se ale rodiče ve věci péče o nezletilé dítě nejsou schopni domluvit, musí o formě péče rozhodnout soud. Ten v rámci soudního řízení musí zjistit, co je nejlepším zájmem dítěte, jaké jsou možnosti a schopnosti rodičů pečovat o nezletilé dítě, jaké zázemí mu je schopen každý z rodičů poskytnout, jaké jsou výchovné schopnosti a možnosti každého z rodičů, jaké jsou citové vazby dítěte na rodiče, ale i na případné sourozence, prarodiče či další členy rodiny. Pokud soud rozhodne o svěření dítěte do výlučné péče jednoho z rodičů a rodiče nejsou schopni se domluvit ani na rozsahu pravidelného styku dítěte s druhým rodičem, upraví sud rovněž i rozsah a podmínky tohoto styku.